Téma: Stavebný boom na Slovensku a v hlavnom meste

11.5.2007 |  Budovateľ
 
Pripájam článok zo zahraničia o slovenskom stavebnom rozmachu a divokej takmer neriadenej výstavbe v hlavnom meste. Čo si o tom myslíte?


Slováci růžoví a černí. Stavební boom na Slovensku přináší zajímavé stavby i průšvihy

(07.05.2007; Týden; č. 19/2007, s. 104‑108; Vitvarová‑Vránková Karolína)

"Štýlové bývanie", "Bývajte krajšie". Takové billboardy vítají hned při příjezdu do Bratislavy. Všude se staví. Na Sovensku vznikají megalomanské projekty, ale i stylové "domčeky."

Přišlo to v hodině dvanácté, už jsem si opravdu myslel, že to tady zavřu. Že půjdu prodávat hamburgery nebo se někde nechám zaměstnat jako stavbyvedoucí, říká architekt Peter Moravčík. Před čtyřmi lety v jeho atelieru navrhovali nanejvýš nějaký rodinný dům, pořádná zakázka nebyla na obzoru. V roce 2003 konečně přišla nabídka. Obytný komplex Rozadol za jeden a půl miliardy byl jedním z větších projektů v Bratislavě. Začínající developer si chtěl udělat jméno, nešetřil. Domy vypadají stylově, navíc mezi nimi mohl zůstat prostor, stromy, lavičky. Kavárny a obchody lákají i obyvatele okolních panelových domů. Nad tím obytná věž s bazénem v třiadvacátém patře. Bazén je celý černý, vyhlíží se z něj na zelení porostlé střechy nižších domů, v dálce "obrátený stolčík" hradu ‑ tolik stylu by člověk uprostřed bratislavského sídliště ani nečekal. "Od té doby jsem pořád vytížený," říká architekt. V jeho ateliéru rýsují bytové komplexy i třicetipatrové věže za stovky milionů, investoři na něho mluví anglicky, německy, hebrejsky, rusky... O stavebním boomu hovoří i další architekti a čísla jejich slova potvrzují. Loni rozestavěli soukromí investoři na Slovensku přes sedmnáct tisíc bytů, dvakrát více než v roce 2000. A trh je nenasytný. Metr čtvereční v novostavbě v Bratislavě stojí průměrně od čtyřiceti do sedmdesáti tisíc slovenských korun (přibližně od jedenatřiceti do dvaapadesáti tisíc korun českých), ceny bytů v novostavbách stoupají zhruba o deset procent každým rokem. Podražily i pozemky. Hlavním staveništěm je Bratislava, domy vyrůstají už také v dalších městech. Investoři se vrhli i do Tater a na místo vyvrácených lesů sázejí horské apartmány.

Mokro po suchu

Libují si všechny stavební profese. Práci mají i architekti těsně po škole. Ti, kteří kdysi odešli za lepšími příležitostmi do Čech, se vracejí. Do nemovitostí investují společnosti z celého světa: hlavně Španělé, Italové, Irové, Izraelci. Úřadům se to vše poněkud vymyká z kontroly. "Po tom suchu teď zažíváme opravdu dobrou éru. Mezi lidmi je dost peněz, je hodně bohatých a navíc ještě mají vkus," pochvaluje si architekt Moravčík. Milionáři už nestavějí zámečky s tisícem a jednou věžičkou a sádrovým lvem v popředí. Jozef Oravkin, slovenský miliardář a spolumajitel skupiny Penta, si nechal postavit vilu od českého ateliéru Cigler Marani Architects.

"Architekturu sleduje, to bylo vidět třeba i na jeho knihovničce, kde má knihy o nejnovějších trendech," říká Jan Šimek, který vilu navrhoval s architektem Jakubem Ciglerem. Vznikla ušlechtilá krabice s fasádou z brazilského dřeva. Uvnitř řada jemně vyladěných detailů: třeba vstupní hala má prosklenou podlahu i strop, který je navíc podepřený skleněnými nosníkem. Příchozímu nabízí povznášející pohled na nebe, zahradu a krytý bazén. Uměřené funkcionalistické kvádry stojí také všude kolem, všechny patří lidem kolem Penty. Finanční magnáti získali v Záhorské Bystrici nedaleko Bratislavy pozemky na hranici chráněné krajinné oblasti. Vily jsou vesměs za částky kolem třiceti až padesáti milionů, většina z nich patří k tomu nejlepšímu ze slovenské architektury a publikují je architektonické sborníky i časopisy. Prohlédnout si je zblízka ale není možné, od okolí je odděluje závora a hlídá tam diskrétní svalovec.

Na Editu Kurelovou ovšem milionářská čtvrť dojem nedělá. Bydlí v paneláčku hned vedle a nové obyvatele vidí, jen když kolem "profrčí v džípu". Nelíbí se jí, že tam, kam chodila na houby, je teď závora a umělý pahorek: "Nechci být škodolibá, ale kdyby se jim z toho kopce ty škatule chtěly skutálet." Ozvuky funkcionalismu nejsou její gusto. "Vypadá to jak ty naše bytovky," shrnuje.

Zápaďáci Češi

Není náhoda, že si jeden z nejbohatších Slováků nechal svou vilu vyprojektovat v Česku. Slovenští architekti se shodují, že na českou architekturu pohlížejí jako na světovější, západnější. "Češi jsou vpředu," říkají Matúš Vallo a Oliver Sadovský, kterým ještě nebylo třicet let. Šestasedmdesátiletý "praotec" slovenské architektury Ivan Matušík souhlasí: "Česká architektura je před námi." Za jeho mládí to prý bylo jiné: v Česku sice bylo více dobrých architektů, ale jako Slovák neměl pocit, že je na okraji. Účastnil se soutěží i na obchodní dům Máj v Praze či karlovarský Thermal. "Když jsem začínal, byly pozice mladé generace mnohem srovnatelnější," říká.

V Česku už máme stavby některých architektonických hvězd, do Bratislavy však zatím nedorazily. "Vy máte Gehryho, Pawsona, Nouvella. K nám přichází až druhá liga," myslí si Matušík. Zatím jediný prvoligový architekt, který na Slovensku navrhoval, byl Holanďan Erick van Egeraat. Jeho ateliér narýsoval obří bratislavský komplex River Park, vykloněný nad Dunaj přímo v centru. Skoro tři sta padesát bytů, pětihvězdičkový hotel a kanceláře, dohromady za 3,6 miliardy slovenských korun. Vlastně se ani není proč divit, že se projektu vytýká megalomanství. Tohle je pro stavění v Bratislavě příznačné: staví se v centru a staví se ve velkém (viz Výš a houšť). "Na Slovensku je to zajímavější a neprůhlednější než v Čechách. Proto se tam investoři přesouvají," říká architekt Peter Sticzay‑Gromski. Mluví československy, je Slovák, ale už na začátku devadesátých let se usadil v Praze. Dnes má více možností na Slovensku. "Tam to jsou stavby v řádech stovek milionů. V Čechách spíš desítky," říká. Za sebou má bytový dům v Bratislavě jménem Octopus, veselou stavbu s barevnými skly a nepravidelnou fasádou, která se líbí obyvatelům i architektonickým časopisům, a teď jej čeká čtyřiadvacetipatrová obytná věž pro Bratislavu a obří zábavní park u Popradu.

Do práce přes hranici

Na Slovensku ale vznikají také nenápadné, i když ceněné stavbičky. Třeba malý rodinný domek Martina Petríka. Odborník na software a jeho žena si nechali postavit prostou šedivou krabičku. A co je pozoruhodné, nestavěli na Slovensku, ale v Rakousku. Z vesnice Wolfsthal je to asi patnáct minut autem do Bratislavy. Petrík každé ráno cestou do práce ukazuje na celnici občanský průkaz, má rakouský a slovenský mobil, v peněžence eura a koruny a jeho dcerka chodí do rakouské školy. Takový slovensko‑rakouský styl života praktikuje v poslední době stále víc Bratislavanů.

"Měli jsme pozemek v Bratislavě. Ale prodali jsme ho a za stejné peníze si ve Wolfsthalu koupili o třetinu větší," říká Petrík. Také rakouská hypotéka byla výhodnější; úrok 3,3 procenta oproti slovenským šesti. Jednodušší bylo stavební řízení, od dolnorakouské vlády přišel ještě malý "dáreček" v podobě příspěvku deseti procent na nákup tepelného čerpadla a vzduchotechniky. "Teď se u nás ve Wolfstahlu prodávaly pozemky na domy. Ze šestnácti si jich patnáct koupili Slováci," říká. Slováci si většinou v příhraničních vesnicích stavějí satelitní domky v růžové či žluté barvě, sem tam balkonek a vikýř. Drsný kvádr Petríkových je úplně jiný. Navrhl jej slovenský architekt Martin Kvasnica a patří k nejzajímavějším architektonickým experimentům. Zvláštní je mimo jiné technologie: je z panelů spečených z keramických kuliček.

***

"Architekt poslal e‑mailem plány do továrny, technik to tam pak převedl do nějakého programu, kterému rozumějí jejich stroje," popisuje proceduru Petrík. Stroj pak "upekl" panely přesně na míru, na místě je jen poskládali k sobě. "Hrubá stavba byla hotová za tři dny," vzpomíná Petrík. V srpnu postavili, na Vánoce už topili v krbu.

Slováci světoví

"Je to haluz," míní shodně Matúš Vallo a Oliver Sadovský. Stojí zrovna před ulicí jedenadvaceti řadových domků nazvanou Pekná cesta na okraji Bratislavy a nějak pořád nemohou uvěřit, že tohle skutečně navrhli oni. Je jim totiž teprve devětadvacet a tři roky po škole dělají zakázku, na jaké starší generace čekala celá léta.

Jejich domky jsou mladé a rozverné. Bílé krabičky, horní patro obložené pruhovanými deskami, kterým autoři přátelsky říkají "pyžamo". Veselá jsou i garážová vrata, pomalovaná stébly trávy. Na domcích je vidět, že autoři sbírali zkušenosti v Anglii a Holandsku. Že by si tam jejich vrstevníci postavili celou ulici? "To by se nám v cizině určitě nepovedlo," hlásí ze slovenského staveniště, kde je možné skoro všechno.

Elipsová ikona

Na rodinný dům Elipsion narazíte v architektonických knížkách i evropských časopisech o bydlení. Je starý teprve pět let, dostal se ale už do výběru nejlepší slovenské architektury posledního století. Má na kontě dvě hlavní národní architektonické ceny, první je Cena Dušana Jurkoviče, druhou Cezaar 2003. Poroty, televizní štáby a fotografové si v něm jeden čas podávali dveře. "Milí lidé jsou vždycky vítáni. Ale když sem přišel fotograf s modelkou, vizážistkou a asistenty, celé to tu přestavěli a osm hodin fotili, to bylo na nás trochu moc," směje se Xénie Lettrichová. Dům pro ni a jejího muže Martina navrhl architekt Ivan Matušík. Nevypadá skoro jako dům, je to vlastně dřevěný ležatý válec. Oba konce jsou prosklené, uvnitř je všechno oblé, čisté, bílé, na zemi světlý kámen. "Žije se nám tu opravdu hezky," shrnuje a opouští ložnici prosklenou stěnou do kvetoucí jarní zahrádky. Hlavním staveništěm je Bratislava, domy vyrůstají už také v dalších městech. Investoři se vrhli i do Tater a na místo vyvrácených lesů sázejí horské apartmány. Výš a houšť "Kolik že tam má být podle územního plánu pater? Jedenáct? Tak tam postavíme dvacet." Takhle nějak prý uvažují investoři, kteří přijedou stavět do Bratislavy. Není to jen stavitelská báchorka. Důkazem je třeba budova na Šancové ulici v Bratislavě: společnost Istroreal chtěla stavět třicet čtyři pater, nakonec usmlouvala dvacet dva. Nový vlastník, společnost Stelo, žádá zpátky třicet tři. V průběhu výstavby úřady dokonce posunuly hranici památkové zóny. Mrakodrap Aupark měl mít podle územního plánu šest pater. Město povolilo dvacet dva. Pak chtělo počet zpětně snížit na patnáct. K dohodě ale nedošlo. Ve Fazuľové ulici začala společnost Sasanka bez povolení hloubit základy výškové budovy (viz TÝDEN č. 16/06)... Stavitelé výškových budov se předhánějí. Roste dvacet čtyři pater trojvěžáku "III Veže", v komplexu

Slovany má k nebi trčet třicet pět pater. Twin City, největší polyfunkční komplex ve střední a východní Evropě, má mít pater dvaačtyřicet. Megalomanství zachvátilo také nábřeží Dunaje. Vzniká tu Eurovea, obchody, kanceláře a byty za sedm a půl miliardy. Opodál roste River Park: tři sta bytů, obchody, luxusní hotel. Územní plán je z roku 1976, aktualizoval se naposledy v roce 1993. Nový bude vedení města schvalovat tento měsíc. Návrh vymezuje, kde je možné stavět a do jaké výšky: v historickém centru do pěti pater, v širším centru maximálně sedm pater. Odpůrci ale nejsou spokojeni. Vadí jim zahušťování zástavby a neomezené výšky mimo střed města. Panuje také obava, co vlastně nový územní plán zmůže. Už dnes se na radnici mluví o tom, že není problém ho kdykoli "aktualizovat".



::Pridať diskusný príspevok::

Dátum: 15.10.2016
Od: JimmiXzS
Predmet: RE: StavebnĂ˝ boom na Slovensku a v hlavnom meste
OTlHFO http://www.FyLitCl7Pf7kjQdDUOLQOuaxTXbj5iNG.com

Dátum: 15.10.2016
Od: JimmiXzS
Predmet: RE: StavebnĂ˝ boom na Slovensku a v hlavnom meste
env9Md http://www.FyLitCl7Pf7kjQdDUOLQOuaxTXbj5iNG.com

Dátum: 12.8.2016
Od: JimmiXS
Predmet: RE: StavebnĂ˝ boom na Slovensku a v hlavnom meste
d7P8da http://www.FyLitCl7Pf7kjQdDUOLQOuaxTXbj5iNG.com

Dátum: 17.5.2007
Od: scl
Predmet: RE: Stavebný boom na Slovensku a v hlavnom meste
Dobrý článok, pohľad zvonku je nejaký priamejší. Oceňujem vcelku kultivované vykreslenie situácie ako to tu samospráva s územnými plánovačmi a hlavným architektom absolútne nezvláda. Krajinou neobmedzených možností je aj Čína a dôvody sú podobné. Rozdiel je len v mierke. Stále častejšie si kladiem otázku, čo je úlohou municipality a čo je motiváciou k tomu, aby sa robili rozhodnutia iba v prospech veľkých investorov? Má tu niekdo predstavu o nejakej rozvojovej stratégii mesta, ktorá by zohľadňovala kritériá na tvorbu kvalitného životného priestoru? Alebo prijať efektivitu investície za jediné meradlo opodstatnenosti výstavby kdekoľvek a s akýmkoľvek podlažným indexom? Je to haluz.
Regulácia a plánovanie nevzbudzuje dôveru a tým sa prenáša zodpovednosť na dialóg investora a dotknutých ostatných užívateľov lokality. No a problém je asi v tom, že komunikovať na tejto úrovni sme sa ešte nenaučili.